Co je to CzechEkoSystem?
Program CzechEkoSystem představila agentura CzechInvest již v roce 2012. Dosud poslední, třetí výzva byla vyhlášena začátkem roku 2014. Účelem programu byla kontinuální podpora začínajících podniků. Vybraní uchazeči měli možnost získat podporu zejména na poradenské služby, které měly těmto firmám pomoci posunout se do dalších fází podnikání. Kromě toho majitelé projektů spolupracovali s tzv. „kouči“ či mentory, což byli zejména lidé, kteří projektům mohli nabídnout své dosavadní podnikatelské či manažerské zkušenosti. V seznamu zapojených koučů se objevila i některá zvučná jména českého byznysu, jako např. Michal Vodrážka a mnozí další.
Jedním z cílů programu měla být i pomoc projektům v oblasti získávání investičního kapitálu. Kromě možnosti zapojení mentora i v oblasti financí k tomu měla sloužit také finálová „Fóra investorů“, kterých se mimo samotné projekty účastnili také zástupci investorů, poradenské společnosti a novináři.
Angažmá porotce
Když jsem byl na jaře letošního roku osloven, zda bych se chtěl účastnit hodnotící komise, rád jsem nabídku přijal. Byl jsem zvědavý, jak bude sféra podnikatelských projektů vypadat z trochu jiné strany, než na které se ve většině případů pohybujeme my. Zajímalo mě, jak kvalitně připravené a jak perspektivní projekty se objevují v programu podporovaném státní agenturou.
Moje angažmá začalo v „semifinálovém“ kole konaném v sídle CzechInvestu, kde jsme vybírali z jedenácti zúčastněných projektů sedm, které postoupí na finálová Fóra investorů. V prvních sedmi minutách měli podnikatelé prezentovat svůj projekt a co pro něj žádají. V dalších sedmi minutách byl prostor pro diskuzi a doplňkové dotazy poroty.
Úroveň projektů
Co se týče samotné kvality projektů, rozhodně o většině nejde říci, že by to byla přehlídka tak lukrativních příležitostí, že by se o ně rvali soukromí investoři do roztrhání těla. Přestože projekty postupující do semifinále prošly poměrně velkým sítem (podmínky 3. výzvy splnilo přes 70 projektů, z kterých dále postoupilo 13), řada z nich, minimálně ve své prezentaci, měla podstatné nedostatky, které autoři často bohužel ani přes připomínky nás porotců neopravili. Nutno ovšem podotknout, že předchozí komise posuzovaly projekty zejména z pohledu splnění požadovaných regulí a nezabývaly se příliš proveditelností projektů nebo třeba realizovatelnými obchodními výsledky v tříletém horizontu.
Poněkud lepší dojem už budilo finálové kolo. Z části to bylo dáno tím, že došlo k vyřazení horších projektů, zásluhu na tom měla jistě i sebereflexe některých autorů, kteří dali na rady poroty a doplnili do prezentací chybějící důležité pasáže. Pokud mám zhodnotit finálové projekty, zde už musím uznat, že žádný z těch sedmi asi není „vyložený průšvih“ a asi všechny lze označit jako nějakou formou investovatelné. Některé možná investorem s hodně slabým pudem sebezáchovy, některé investorem, který si část investice i odpracuje, jiné podílníkem, který nemá ambice obchodovatelnosti investované firmy na amerických burzách a řídí se mottem „nemusí pršet, stačí, když kape“. Věřím ale, že ve vzorku dejme tomu 500 různých soukromých investorů by každý z projektů našel finančního partnera.
Z pohledu nedostatků projektů se dostáváme k typické statistice, na kterou už jsme zvyklí i z naší práce v InvestClubu. Naprostá většina projektů uměla dobře popsat svůj produkt, zákazníka a způsob saturace jeho potřeby. Příjemným překvapením byla i poměrně často se vyskytující vysoká kvalita designu prezentačních materiálů. Zdaleka se nejednalo pouze o fádní powerpointové prezentace s lacinými efekty či přechody. Velký úspěch sklidilo i opravdu profesionálně vytvořené video firmy 99 Factory, která se zabývá výrobou customizovaných skateboardů a longboardů.
Typickými neduhy snad všech prezentací, kromě jedné či dvou, byly nedostatky v oblasti financí a návrhů na spolupráci s finančním partnerem. Autoři projektů zapomínají, že primárním cílem většiny investorů je právě zhodnotit investované prostředky, ať už je know how a produkt firmy jakýkoli. Přesto této, pro investory nejpodstatnější části, věnují minimum či dokonce vůbec žádný prostor v prezentaci. Ze zkušenosti z práce s investory vím, že peníze jsou až na prvním místě. Jednak tím dopředu odpovím na otázky, které s jistotou stejně vždy padnou, jednak prezentace okamžitě vypadá mnohem více profesionálně, když si autor či tvůrce businessplánu dá záležet na této nepopulární součásti. Dalším důsledkem těchto nedostatků je i plýtvání časem obou stran obchodu. Poslouchat 15-minutovou prezentaci projektu, aby se nakonec investor až po doplňkovém dotazu dozvěděl, že projekt vyžaduje více, než si může dovolit investovat, je přinejmenším nekoncepční pro obě strany rozhovoru.
Srovnání prezentací
Bodem, kde se zpravidla rozcházejí od tvůrců zpracované prezentace s těmi, které např. tvoříme (popřípadě vyžadujeme) my, bývá tržní potenciál. Tím číselná část u mnoha projektů končí. Naopak zde by se mělo teprve začínat. Na něj by měl navazovat realistický, odspoda uchopený obchodní plán na nejbližší období, a to jak v počtu prodaných kusů či zákazníků, tak v objemu plánovaných příjmů a přímých nákladů. Častý argument autorů, že „jsme start-up, tak nechceme plánovat, protože stejně to nakonec všechno bude úplně jinak“ zní v mých uších jako hodně omílané klišé. Ne že by neměli pravdu, ale když nemám žádné vodítko, žádný plán, nemohu ani po určitém období říct, zda se mi daří nebo nedaří, případně jaké mám rezervy proti vrcholu současných mých možností.
Na obchodní plán by měla následovat systematicky členěná výsledovka na stejné období. Z té uvidím, kde ztrácím a kde už bych měl vydělávat. Vedle toho potřebuji podrobně sepsat investiční náklady, tedy to, co z velké části potřebuji odfinancovat. A z těchto dvou částí poté udělat výhled cash flow. Ten mi jasně řekne, kde mi chybí peníze, které potřebuji vykrýt investicí. Správně zpracované cash flow mi ale prozradí i jinou, velmi zásadní věc – a to je, kolik chci získat peněz z externích zdrojů (od investora) a co z toho pro mě, ale i pro něj vypadne. Jde to dovést až do takové „dokonalosti“ (asi by to spíš měl být standard, ale opravdu nebývá...), že z těchto vstupů odvodím různé ty hezky znějící investiční ukazatele a zkratky, jako je NPV, IRR atd., které zajímají ty více tabulkomilovné investory.
Někdy by ale úplně bohatě stačilo, kdyby autor věnoval místo různých hezky vypadajících koláčových grafů bůhvíčeho jeden slide pár odrážkám, kde by uvedl kolik chce, na co, na jak dlouho, kdy by firma orientačně mohla být na svých a kdy by se v ideálním případě investorovi (a také z čeho) mohla investice vrátit. Navržená forma spolupráce (prodej podílu, kombinovaná půjčka, navýšení jmění, dočasný podíl na zisku....) už by pouze měla doplňovat předcházející a určitě by měla být v jakési rovnováze s tím, co po investorovi požadujeme a do jakého vstupuje rizika.
Vítězové programu
Ale dost už k úrovni prezentací projektů. Oněch sedm finálových projektů se muselo poprat o místa „na bedně“, takže bylo třeba je mezi sebou porovnat a rozhodnout o vítězích.
Po delší poradě poroty jsme vyhlásili tři vítězné projektové týmy, jimiž byli:
- 99 Factory – firma, která svůj dosavadní sortiment skateboardů a longboardů chce rozšířit o speciální on-line customizér, pomocí kterého si zákazník může sestavit desku dle vlastních představ na zakázku
- Spindo - online marketingová platforma pro lokální maloobchodníky, poskytovatele služeb a obecně živnostníky, kteří o sobě chtějí dát vědět v blízkém okolí jejich provozovny
- Telmed HTP – firma, která na trh uvádí telemedicínský systém CAREOS. Ten umožní vyhodnotit nestandardní situace u seniorů či hendikepovaných lidí a upozornit dispečink či blízké, aby jim byla včas poskytnuta potřebná pomoc.
Vítězové získali věcné ceny a vouchery od partnerů akce.
Celý program probíhal v poměrně přátelském a uvolněném duchu, k čemuž dopomáhal i moderátor svými občasnými trefnými glosami. Program byl zakončen rautovou večeří a následným neformálním networkingem.
Slovo na závěr
Obecně bych mohl zhodnotit celou myšlenku projektu CzechEkoSystem i jeho slavnostní zakončení pozitivně. Program řeší nejpalčivější problémy startujících projektů, jako je často právě nedostatek financí pro optimální rozjezd nebo nedostatečné zkušenosti v oblastech strategie a řízení financí, s čímž projektům měli pomoct kouči. Nicméně až čas ukáže, jak úspěšná byla forma podpory, kterou CzechInvest projektům nabízí. Jistě nejen mě bude zajímat, kolik ze zúčastněných projektů skutečně získá investiční kapitál a které z nich obstojí na trhu a začnou generovat nějaká znatelná černá čísla.
